A už to fičí, deset, devět, osm,
za chvilinku k nebesům a dále posun,
sedm, šest a pět,
mějte se tu krásně, myslím tím celý svět,
čtyři, tři, dva, jedna,
křeslo už najednou není pohovka jemná,
koráb můj se třese celičký,
do odlepení od země zbývá krůček maličký.
Zážeh!!, a už letím hurá jupí,
mával bych, pásy mě však sedět nutí,
raketoplán pěkně burácí,
doufám, že se neotevřou konzervy otevírací,
stoupáme výš a výš,
bylo by přeci divné stoupat níž a níž,
v půlce stoupání na orbit zahajuji rotaci,
jsem asi momentálně jediný, kdo se v této pozici nachází.