Slunce stoupá,
hladina se třpytí,
pestře svítí,
ta rovina se ladně houpá.
Jak ze snu,
ta scéna, z níž
jen dech se tají,
jiskřičky toho rozbřesku,
úchvatně na hladině plápolají.
Širý oceán,
horizont uvádí se prázdný,
toto však jiné
z těch všech rán,
ve chvíli totiž obzor,
své dveře dokořán,
hosta přijme.