Psaní srandovních básniček do školních sešitů se v jeden moment změnilo v nápad napsat knížku a tak vzniklo Raketoplánem na Měsíc a zpátky pěšky.
Vzdych sem, vzdych tam, na školu se dívám, ou ouvej, mozek říká couvej bohužel to nejde, ach to je situace, tak tedy vzhůru vpřed, chtěl bych vstoupit do školní milice, proto dělám před bránou dřep.
Ze střechy školy slyšeti je zvon, rozezvučel celý tento dóm, hola holá do hodiny, káži stráže, udělal bych z nich stolního fotbálku hráče, ale tento den moji hlavu zalil klid, 24 hodin bez stresu bych mohl žít.
A už to fičí, deset, devět, osm, za chvilinku k nebesům a dále posun, sedm, šest a pět, mějte se tu krásně, myslím tím celý svět, čtyři, tři, dva, jedna, křeslo už najednou není pohovka jemná, koráb můj se třese celičký, do odlepení od země zbývá krůček maličký.
Zážeh!!, a už letím hurá jupí, mával bych, pásy mě však sedět nutí, raketoplán pěkně burácí, doufám, že se neotevřou konzervy otevírací, stoupáme výš a výš, bylo by přeci divné stoupat níž a níž, v půlce stoupání na orbit zahajuji rotaci, jsem asi momentálně jediný, kdo se v této pozici nachází.
Chcete Raketoplánem na Měsíc a zpátky pěšky?
Způsob platby či doručení je řešen e-mailovou formou po odeslání formuláře.