Nevšední, šílený, o autorově bláznovství možná vypovídající.
Takový je obsah díla Černá díra. Psané vlastně pro legraci. Žádná hloubka se v této knize hledat nedá.
Takové byly moje začátky.
V tom přichází Milan Dusil, přichází volným cvalem, o problému slyší, kroutí svalem, lidičky!, on zvětšit skříňku zkusil.
Bez efektu, no není to náhoda, prý jsou nerozbitné, takže pohoda.
U nich v Malhostovicích to jinak mají, tam jen cestu síly znají, bicák sem a tricák tam, jezdím tama na kole, tak to znám.
Skříň je pořád stejná, už zkoušeli to chlapů hejna, už chybí nám jenom upír, inzerát na něj píšeme na papír.
Vmžiku zelená nám skočí, a hele, kola už se točí, všichni vědomi si progresu, právě míjíc sídlo kongresu, z okýnka všem oči míří, Bílý dům se rychle blíží.
U zlatého grálu, právě projeli jsme bránou, jsme na dohled bílého chrámu, budovou tak bájnou.
Z naší posádky asi sám, který to tu poznává, z budoucnosti to tu znám, a to mi možná nahrává.
Chcete Černou díru?
Způsob platby či doručení je řešen e-mailovou formou po odeslání formuláře.